Asher - 16. kapitola

Překlad: Alice
Kor.: Majuš

ASHER

Zřejmě se udělám teď a tady. Kontrolování se, je jedna možnost-a doteď jsem to dělal. Chci to udělat dobré pro ni. Sakra, je to její poprvé.

Tak jsem udělal jedinou věc, na kterou jsem mohl myslet: Trocha jsem povytáhnul a chytil svůj penis, tlačil na kořen, a zatnul zuby, abych odvrátil nevyhnutelné.

"Ashi?" Její oči byly rozšířené, byla trochu zmatená.

Rozprostírala se pode mnou, zcela k zulíbání. To je to, co jsem udělal, jako další. Políbil ji, políbil její růžové bradavky, její krk a našel její ústa. Pak jsem se opět zasunul do ní, a krucinál, pokaždé to bylo lepší. Moje koule se naplnily tak moc, že to zabolelo a tlak v nich byl neuvěřitelný. Byla sametově hebká, horká a úzká. Zasténala, zakroutila boky a vzala mi dech. Vlny z mého penisu se šířily až do páteře, zapálily ve mně oheň.

"Auds!" Houpal jsem se v ní tak hluboko, jak jsem jen mohl a vzdáleně jsem ji slyšel vykřiknout. Uzamkla se kolem mě a to byl můj konec. "Ježíši, Auds."

Sakra, udělám se, její orgazmus předcházel mému. Pod mými víčky vybuchovaly ohňostroje. Řekl jsem, že ji přinutím křičet mé jméno, a nakonec jsem to byl já, kdo křičel její jméno znova a znova, když tlak dosáhnul vrcholu a a vybuchl, a já sebou trhnul a zachvěl se. Moje srdce bilo jako splašené. Sesunul jsem se na ni, mé paže byly jako z gumy a já se snažil popadnout dech. Posunula se pode mnou a já polknul a zasténal, pořád uvnitř ní. Ježíši, umačkám ji. Zvedl jsem se na lokty a podíval se jí do tváře.

Usmívala se. "To bylo-"

"Úžasné?" mrknul jsem a ona se zasmála.

Vlna ochrany se přese mě převalila. Udělal bych cokoliv, abych udržel ten smích co nejdéle, ten výraz blaha v jejích očích.

"Jo, bylo to úžasné." Přejela prsty po mých rtech, a já je zlehka pokousal, a ona zakňučela. Pak se opět uzamkla kolem mě a já zasténal, mé oči se překroutily otřesy.

"Jednu sekundu." Jemně jsem vyjel, a sundal si kondom. Moje nohy byly jako želé, a já se potácel do koupelny, a zbavil se toho předtím, jak jsem se k ní vrátil. Má žebra bolela, a brada pulzovala z boje z noci předtím, ale cítil jsem se příliš dobře, abych se o to staral. Mé tělo pořád hučelo potěšením, a má hruď se uvolnila.

Vrátila se ke mně. Touha ve mně byla tak jasná, že zahnala všechny pochybnosti.

"Pamatuju si správně, řekla jsi, žes donesla jídlo?" Můj žaludek zakručel při té myšlence.

Zahihňala se. "Jak romantická věc, Ashi."

Pokrčil jsem rameny a zašklebil se. "Vím to udělat romantické."

Vypadala nejistě, a jo, možná romantické není to správné slovo-ale když jsem si ji přitáhnul a posadil mezi své nohy, a krmil ji pikantními rybími kuličkami a kari nudlemi, tvářila se spokojeně. Také jsem se zakroutil do ní, přitlačil se na její sladkej zadek, a byl jsem opět tvrdý. Rozptylovalo mě to.

"Co děláš na Silvestra?" zeptala se později, a zkazila to kouzlo.

"Nemám žádné plány," zamumlal jsem.

"Buď se mnou."

Sladká bolest se mi usadila v hrudi. Žiju ze dne na den, a nemohu dělat sliby. Ale i tak jsem to udělal, protože jsem to chtěl ze všeho nejvíc. "Okej."

Usmála se a otočila, aby mě políbila. "Musím jít. Dakota se dneska vrací, a máme se sejít kvůli studiu."

Připomínka, jak odlišnej byl její život od mého. Sledoval jsem, jak se obléká, a snažil se zjistit, jestli její bradavky neprosvítají přes růžovou podprsenku.

"Chceš večer přijít?" Natáhla si dlouhej svetr. "Ashi?"

"Hm?" Dneska jsem měl zápas. Bůh ví, kdy se odtamtud dostanu. Ukázat se u jejich dveří, pokrytej modřinami a krví nebude zrovna pěkné. "Nemůžu. Musím někde být."

"Kde?" zeptala se jemně.

"Někde. Je to klub, jmenuje se Bulldog." Proč sakra jí to říkám? "Potřebuju se o něco postarat."

Její dolní ret se stáhnul, odhalujíc malé bílé zuby. Jak sexy. Ale její oči byly plné starostí. "Okej, chceš, abych šla s tebou?"

Pro boha, ne. Zachvěl jsem se. To, co jsme dělali-fakt, že ke mně přišla, ten neskutečnej sex-je to znamení, abych se jí svěřil? Říct jí, kde jsem dnes plánoval být a proč? Přišla ke mně a zůstala. Možná je čas přestat utíkat. Řekla, že se zajímá, a teď mi to dokazuje. Musím tomu věřit, tomu pocitu. Věřit jí.

"Ashi." Dívala se na mě, plná strachu.

Pot mi stékal po zádech. Okej. Řeknu jí to. Mé srdce vynechalo úder.

Pak ten zatracenej mobil zazvonil. Přesunula svůj pohled ode mě, vytáhla ho z velké kabelky a vzdychla, její obočí se zamračilo. "Sakra. Mám zpoždění. Dakota na mě čeká před mým domem. Musím jít."

Vydechnul jsem. "Jo." Když už mluvíme o znameních...

"Příď večer, nebo pojď teď se mnou."

Potřásl jsem hlavou.

Její zelené oči se zaleskly. "Ashi, prosím, nechoď tam."

Zamrznul jsem. Ví to? "Proč?"

"Jen...nedostaň se do rvačky."

Zasténal jsem, a přejel si rukou po vlasech. "Nemůžu."

Nemůžu nejít. Nemůžu lhát. Nemůžu se skrýt. Bude to vědět ve chvíli, kdy mě zítra uvidí.

Její výraz posmutněl. Tiše ode mě odstoupila. Sebrala svoje věci, otevřela dveře bytu. Zaváhala. Její štíhlá záda se napjala. "Proč to děláš?"

"Protože musím."

Vím, proč říkám, že pravda lidem nepomůže, když odešla bez rozloučení.

***

Byl jsem na odchodu do Bulldogu, když se klíč otočil v zámku a dveře se otevřely.

Erin. Není to můj největší fanoušek. Svraštila její pěkný nos, když mě uviděla. Dobrá věc je, že jsem oblečenej, myslím.

"Tohle místo smrdí jako po sexu." Odplivla si, zamířila do svého pokoje a zabouchla dveře.

Au. Šel jsem otevřít okno a pustil dovnitř čerstvej vzduch.

Sakra. To zklamání na tváři Audrey se mi vracelo v paměti. Nevěděl jsem co dělat: Zápasy byly jedinej způsob, jak jsem se mohl dostat z bláta, a jedna z věcí, které Audrey odpuzovaly. Násilí. Nemohu ji vinit. Mluvit s ní, bude jako vytrhnout si zub. Hanba a malé množství paniky se mi převalily přes mysl.

Čau, Auds, víš co? Nemám místo, kde bych zůstal, a žádné peníze, a věděla jsi, že jsem nedokončil školu? A teď, jediná možnost, jak získat peníze, je rvát se v podzemním klubu, nezákonném místě s drogami a sázkami, řízeným ruskou chicagskou mafií.

Pravděpodobně by utekla. Protože sex je jedna věc, ale neví o mě ani hovno. Pro ni jsem pořád kluk, kterej si s ní hrál v sousedství, kluk, kterej ji na střední políbil. Ten kluk je pryč.

Sebral jsem své věci, sbalil je do tašky a třel si rukou hlavu. Je čas jít.

Kráčel jsem v chladu, sněhem pokrytými ulicemi. Myslel jsem na rok, kterej se už blížil ke konci. Nic se nezměnilo. Můj život byl pořád neuspořádaný. Těžkej pocit v hrudi byl víc strach než hněv, ale myslel jsem na tátu, na bratra, kterej mě opustil, a hněv ve mně stoupal. Než jsem došel ke klubu, běsnil jsem. Jsem připravený na boj.

A to jsem i udělal. Teď mi dali jiného protivníka, velkýho černého chlápka s rukama jako kmeny stromů. Přišel ke mně jako zeď, a narazil do mě, srazil mě na zem. Sotva jsem měl možnost se překulit, než mě mohl přitlačit, a pak jsem vyskočil na nohy. Jsem rychlejší jako on, vodil jsem ho po kleci v smrtelném tanci. Vyhnul jsem se jeho ranám a kopancům, a držel své ruce vysoko, abych se mohl nadechnout. Moje ruce budou zítra modročerné, a také jsem dostal ránu do žeber, které už byly samá modřina. Vydržel jsem a držel se zpátky, dokud jsem neuviděl svou příležitost. Pohnul jsem se proti protivníkově obraně, a vyslal zvedák, kterej zasáhnul jeho hlavu a knokautoval ho. Pak jsem byl na něm, na jeho hrudi, a bušl mu do tváře. Červená vystříkla. Známá chorobná vůně krve a potu. Ruce mě odtáhly, postavily na nohy a zvedly mé ruce nad hlavu na znak vítězství. Tohle je špatné. Neutišilo to můj hněv, změnilo se to na hořkost a bolest.

Překousni to, Ashi. Jako jinou možnost máš?

"Máš ještě jeden zápas," řekl Johnny, a odtáhl mě na stranu. "Zvládneš ještě jeden zápas?"

"Jasně."

"A mohl bys to dělat každou noc po zbytek svého života? Když se tvoje kosti polámaly víckrát, než můžeš spočítat, po tolika otřesech mozku, že tvůj mozek není čistej?"

O čem to mluví? Myslí to vážně, když mi říká takové věci přímo po zápasu, pořád uvnitř klece?

"Jen mě nech bojovat," řekl jsem.

"Máš potenciál, chlapče, a techniku. Říkal jsem ti to. Měl by si bojovat legálně."

Trhnul jsem rukou a osvobodil se ze sevření. "Jsem tady, abych se rval."

Zamumlal něco a mávnul rukou. Poražený protivník byl odstraněn a dostavil se nový.

***

"Tady máš." Johnny mi podal svazek peněz. "Zmiz odsud."

Kouknul jsem se na výdělek. Nebylo to moc, ale mé levé oko se zavírá, a moje brada mě bolela tak, že jsem nemohl mluvit. A to nemluvím o mých zádech a levým boku... Sakra.

Krev mi stékala po levé straně tváře. Carl mi tam plácnul náplast, ale nemyslím si, že to zastaví krvácení. Klopýtal jsem k lavičce, ohnul se, a sevřel mé špinavé prachy v ruce.

Třetí bojovník, kterého ke mně poslali, byl odhodlanej mě zabít. Nebyla mu předtím vysvětlená pravidla? Bouchnul s mou hlavou tolikrát o zem... Johnny ho musel ze mě odrhnout. Ježíši, moje hlava mě zabíjí. Jako bych to potřeboval.

"Vem si tyhle prášky proti bolesti, když se dostaneš domů." Johnny mi podal dvě pilulky. "Budeš je potřebovat, jestli chceš dneska spát."

Vzhlédl jsem. "Díky."

"Jdi se vyspat, chlapče. Najdi si práci a děvče a už se sem nevracej."

"Do prdele, něco jsem řekl." Sevřel jsem pilulky v ruce. "Chci tady zůstat."

"Nemohu ti to dovolit." Projevil lítost. Co to k čertu? "Nemohu dovolit, aby se dítě Jakea Devlina tady zabilo."

"Řekls žádné zabíjení."

"Nehody se stávají. A ty jsi příliš mladý. Máš budoucnost. Tvůj otec-"

"Srát na mého otce." Postavil jsem se na mé nestabilní nohy. "Je to debil a nemá do toho co mluvit."

"Nemluv o svém otci tímhle způsobem. Bavil jsem se s ním. Už ti nemůžu dovolit bojovat tady."

"Co? Ne." Panika ve mně vzrostla. Popadl jsem ho za rameno. "Johnny, nedělej to, prosím tě."

"Měl bys být na vysoký, ne zahazovat svůj život."

"Myslíš, že tohle chci?"

Odsunul mou ruku z jeho ramene. "Pokud ne, co tady děláš?"

"Potřebuju peníze, chlape."

"Jsi na drogách?" zeptal se a zamračil se. "Jsi v gangu?"

"Co? Ne."

"Dobře. Pak jdi domů, mladej, a nech tenhle život za sebou."

"Nerozumíš tomu, nemohu." Chystám se zvracet na Johnnyho boty. Krev plní má ústa, a mě je z toho špatně. "Potřebuju bojovat."

Carl mluvil něco o velkém turnaji na Novej Rok. To byla moje šance bojovat a získat nějaké peníze.

Johnny si povzdechnul. "Vyspi se a přijď zítra odpoledne. Promluvíme si."

Promluvíme o čem? Neposlouchá mě. Ale přikývnul jsem, zvednul svůj pytel a odešel hledat nějaké místo, kde bych mohl zůstat.

Vyplivnul jsem krev na ulici. Celé tělo mě bolelo, když jsem prozkoumával ulice, bolest ztěžovala můj dech každým krokem. Polknul jsem pilulky, horké jako žluč. Kam mířím?

Otázka, která do mého života vnášela díru. Potácel jsem se kolem rozsvícených barů a ošumělých motelů. Žádná volná místa. Žádné zasrané místo, kde bych mohl zůstat. Muselo být něco před půlnocí, a můj pytel vážil jako tona cihel.

Audrey. Její jméno, její obličej se objevovaly v mé hlavě. Možná bych jí měl zavolat, zeptat se, jestli bych u ní nemohl přespat. I když by to znamenalo říct jí všechno, a riskovat, že ji znovu neuvidím. Jsem tak unavenej.

Prohledal jsem svoje kapsy a zjistil, že nemám mobil. Nechal jsem ho u Zanea? Nebo v rváčském klubu? Stratil jsem ho někde? Sakra.

Závrať mě zachvátila. Potřebuju místo na přespání. Nápis "pronájem pokojů" mi padl do oka- do toho, které není oteklé. Vykročil jsem k tmavé bráně. Všechno v mém životě je teď tmavé. Musí to být metafora nebo něco.

Na stole bylo tlačítko a já ho zmáčknul. Místo zapáchalo plísní a chcankami. Opřel jsem se o stůl, pulz mi hučel v uších. Páni, to byla závrať.

Chlápek vstoupil do místnosti, přísně se na mě podíval, ale na nic se neptal. Položil jsem na stůl několik mých vzácných bankovek a a chlápek mi podal klíč s číslem a instrukce. Vytáhnul jsem svůj zadek po schodech a hledal pokoj. Vstoupil jsem a odložil batoh na zem. Pak jsem padl na tvrdou postel a odpadl.