Asher - 13. kapitola

Překlad: Alice
Kor.: Majuš

AUDREY

Vidět Ashe odcházet, jeho tělo bylo shrbený jako v bolestech, mi zlomilo srdce. Přišel si se mnou promluvit, snažil se, našel důvěru, a všechno, co můžu udělat, je sledovat, jak odchází. Chtěla jsem ho zastavit, ale nejdřív to musím vyřešit s mámou. Vešla jsem do kuchyně, abych jí čelila.

"Mami, jak jsi mu mohla říct všechny ty věci?" Ty samé, které jsem mu řekla já. Uvědomení mě bodlo. "Byla jsi krutá."

Moje máma si povzdechla. "Já vím, ale vážně, Audie, co sis myslela? Ze všech hochů, proč právě on?"

"Ash je skvělej kluk."

"Skvělej kluk? Řekla jsi mi, že se dostává do rvaček. Dokončil vůbec střední? Mimochodem, řekla jsi mi, že ho nemůžeš vystát."

Panebože, skutečně jsem to všechno řekla. "To bylo předtím. Tohle je teď."

Zamračeně se na mě koukla. "Máš na víc, než je on."

"Na víc? Jsem snad princezna?" rozzlobila jsem se. "Choval se ke mně mile."

"Jeho otec-" její hlas změknul. "Jablka nepadají daleko od stromu."

"Co to má znamenat?" Hněv ve mně stoupal. Chápu, proč je naštvaná na Ashe-k čertu, já byla taky. Ale ukážu jí, jak se mýlí, stejně, jak to Ash udělal se mnou.

"Měla by ses držet od něj dál. Jeho otec je opilec a násilník, a Ash je taky."

"Nejsou stejní," řekla jsem. "Nemůžeš ho soudit podle jeho otce."

"Bože, holka," opřela se o pult. "Asherův otec musel přestat s boxem, protože jednou málem zabil muže, a není žádné tajemství, že pije. Stejně i Asher, pamatuješ, když ho vyrazili ze školy, jak se dostával do rvaček? Chodil plný modřin většinu dnů, a jeho bratr nebyl o nic lepší."

"Ash není násilnický." Byl ke mně jemný, vždycky se obával, že mi ublíží. Bože, snažím se dělat vše, abych za ním neběžela. "Neznáš ho."

"A ty jo? Už není kluk, se kterým sis hrála."

"A to je chyba jeho otce."

"Jak to myslíš?"

Kousla jsem se do rtu. Není na mě, abych vyzradila Ashovo tajemství, když on si ho střeží přede všemi. "Jen mi věr."

Vypadala, že s něčím bojuje. Pak se jen zhluboka nadechla.

"Audie," její oči se zaleskly "Spala jsi s ním?"

"Pro boha, mami, to není tvoje věc!"

"Ovšem že je. Jsem tvoje matka-"

"Je mi osmnáct! Jsem dospělá."

"Spala jsi s ním nebo ne?"

"Ne." Technicky, nespala, i když věci které jsme spolu dělali... Cítila jsem návaly horka, jak se mi plíží po krku.

"Hm." Vrhla na mě podezíravý pohled, pak se otočila k pultu, kde měla odloženou desku na krájení a nůž. "Nechceš být s někým, jako je on."

"Skutečně. A jaký je?"

"Netvař se, že nevíš. Je ti jenom osmnáct, Audie. Proč spěchat? Venku je spousta kluků."

"Nerozumíš tomu." Sledovala jsem, jak vytahuje zeleninu a sýr z ledničky, a moje srdce se sevřelo. "Mám ho skutečně ráda."

"Dostaneš se přes něj. Dej tomu čas."

"Byl tady pro mě." Kousla jsem se do jazyka, než jsem jí mohla vyžvanit všechno-útok v kampusu, jak mě Ash ochránil, jak mě nesl. Máma by vyšilovala a poslední věc, kterou jsem potřebovala, by bylo její rozhodnutí, že je pro mě příliš nebezpečné žít tady sama.

"Já jsem tady pro tebe," řekla jemně, a já mohla slyšet bolest v jejím hlase, ale byla jsem příliš rozzlobená, abych přestala.

"Ne skutečně. Vánoce jsem strávila s Ashem."

Otočila se a přimhouřila oči. "Chápu. A proto, že jsi strávila jeden den s ním, je teď důležitější než já?"

Slzy se mi objevily v očích. "No tak mami, nedělej to."

"Nedělám nic." Ale dělala. Překroutila to, aby to vyznělo, jakože si mám mezi nimi vybrat.

"Audie, sotva ho znáš," zamračila se. "Nemůžu uvěřit, jak rychle jsi přešla z vyhýbání se mu k jeho obraňovaní."

Vzala jsem nůž a krájela cuketu na malé kousky, vyhýbajíc se jejímu pohledu. "Znám ho většinu mého života. A jsem do něho zamilovaná už mnoho let, mami."

"Upřímně, holka." Máma překrojila rajče, jako by ho chtěla zabít. "Věděla bych, kdyby to byla pravda."

"Táta to věděl. A Tessa taky."

Její rty se stáhly. Vždycky jsem si byla bližší s tátou než s ní. Zranilo ji to, vím to, ale co můžu udělat? Krájely jsme zeleninu v naprostém tichu, a ona ji hodila na pánev. Dělala své dušené maso na víně, které miluju, ale nemůžu zůstat v klidu.

"Promiň, že jsem nepřišla na Vánoce," řekla nakonec. "Víš, že jsem pracovala."

"Vím, mami."

"Nechci, aby sis mezi námi vybrala, zlato." Pohlédla na mě, když do jídla přidala koření. "Ale slib mi, že si to promyslíš, než ho znova uvidíš. Ten kluk je potížista, vždycky byl. Ty jsi dobrá, inteligentní mladá žena. Můžeš mít kohokoliv, koho budeš chtít."

Zatřásla jsem hlavou a neřekla nic. Protože ten, koho si přeju, je Ash.

***  

Jedly jsme a seděly za malým jídelním stolem se žlutým ubrusem. Máma mi vyprávěla veselé historky z její práce, zmínila své kolegy a pak ty smutnější z organizace, ve které pomáhá. Neznám moc lidí, kteří jsou bez domova kvůli problémům z domova. Mé myšlenky automaticky přešly k Ashovi. Alespoň je pořád doma. Správně? Zamračila jsem se a hrála si se svým jídlem. Půjde zpátky k tátovi i potom, co mu provedl? Ash o tom nic neřekl. Možná zůstane s jeho příbuznými? Potřebuju s ním mluvit. Svědilo mě, abych sebrala mobil, zamkla se v pokoji a zavolala mu. Ale máma je v kecající náladě, možná poněkud nucené, po naší konverzaci a snaží se mě přinutit povídat si o škole a mých nových přátelích. Teď, když se chystám omluvit, abych mohla uniknout do pokoje, se rozhodla obdařit mě. Donesla mi krátký šaty, který mi padly jako ulitý, sametový svetr, sladké růžové pyžamo, a nádherný boty na podpatku.

"Ježíši, mami." Obula jsem si boty a okamžitě se do nich zamilovala. Byly černé a úhledné a dělaly moje nohy nekonečně dlouhé. "Děkuju."

"Pro mou malou holčičku všechno."

Vnitřně jsem sebou trhla. Sblížily jsme se, odkdy táta umřel. Obě jsme se snažily dělat kompromisy, akceptovat naše rozdíly, smály se na nich. Vím, že mě miluje celým svým srdcem, a já ji také. Ale už nejsem malá holčička. Vím, odkud to přichází, myslím tím, je to moje matka, ale musí vidět, že jsem teď žena a můžu dělat vlastní rozhodnutí. Ash...

"Chceš jít na procházku?" Máma kontrolovala počasí z okna. Je šero a sucho.

"Jasně. Dej mi pět minut, abych se oblékla."

Máma přikývla a šla umýt nádobí, a já se náhlila do pokoje, zavřela dveře a opřela se o ně. Zavolala jsem na Ashův mobil, pak do Zaneova bytu, moje srdce zběsile bilo. Zvedni to, Ashi, no tak, zvedni to. Ale žádná odpověď. Telefon zvonil a zvonil, a můj žaludek se stáhnul. Měla jsem mu říct, že zavolám, že si promluvíme později, ale máma mě kompletně překvapila, nejdřív neohlášeným příchodem a pak prudkou reakcí na Ashe. Byla jsem v šoku, pokud to vysvětluje fakt, že jsem ho poslala pryč. Sakra, to byla jediná věc, kterou jsem mu řekla. A on odešel. Bůh ví, co jsi myslel. Zrušila jsem hovor a zírala na obrazovku telefonu dlouhou chvíli. Zavolám mu ještě jednou večer. Pravděpodobně je někde venku, prochází se nebo utíká. Oblékla jsem si můj zbrusu nový svetr, doufala jsem, že mám pravdu, a šla za mámou.