RA - 5. kapitola

 Překlad: Marťa

Drew

Byl jsem rád, že Haddish odmítl Elize její žádost odejít z našeho týmu. Chtěl jsem ji poznat a celý semestr práce na projektu byl perfektní způsob, jak se o ní vše dozvědět. Přiznám se, že jsem byl víc, než šokovaný a naštvaný jejím obviněním, že jsem se dostal na univerzitu jen zásluhou mé matky a ne svou vlastní pílí. O mých známkách a výsledcích testů nic nevěděla, ale chtěl jsem jí ukázat, kdo jsem.

Chtěl jsem být, jako můj bratr, Edward? Ano, rozhodně ano. Ne, jako sukničkář – jak si ho mnozí pamatovali. Od setkání s Maggie se Edward stal jinou osobou. Teď měl manželku a rodinu a mnoho dní trávil prací s charitativními organizacemi na pomoc občanům naší země.

Mohl jsem jen doufat, že někdy budu princem, jakým byl on. Chtěl jsem mít po svém boku úžasnou ženu, skvělou kariéru a děti. Spoustu dětí, stejně jako Edward.

Možná na mě měl stále vliv? Možná, ale přinejmenším teď to byl dobrý vliv. Když jsem toho dne seděl na druhé přednášce, myslel jsem na Elizin hlas, když mi četla o povstání. Přemýšlel jsem o tom, jak jí vlasy ležely na ramenou a jak se zdálo, že se její oči dívaly skrze mě. Páni, nikdy jsem nic takového necítil k ženě, kterou jsem právě potkal. Určitě na ní bylo něco zvláštního.

Doufal jsem, že se mi do konce dne ozve. Pak jsem si uvědomil, že jsem jí nedal své číslo a ona nemohla vědět, kde bydlím. Sakra. Měl jsem jí ho napsat.

Hodina statistiky byla stejně nudná, jako sledovat zasychající barvu, když jsem poslouchal paní Tallyovou dál a dál mluvit o koeficientech a dalších hloupostech. Jediné, co jsem chtěl, bylo vidět znovu Elizu a možná ji vzít na večeři. Kam bychom šli? Co ji bavilo? Kdo ví, ale byl jsem rozhodnutý tu výzvu přijmout.

Zdálo se, jako by se hodiny zastavily a čas plynul pomaleji, než předtím. Nakonec jsem slyšel, jak Tallyová propouští studenty.

„Sakra, brácho, myslel jsem, že se odtud nikdy nedostaneme,“ řekl Clayton. Chodil na všechny hodiny se mnou, protože jsme měli stejný hlavní obor. Clayton a já jsme byli nejlepší přátelé od chvíle, kdy jsme se narodily. Jeho otec a můj otec byli nejlepší přátelé, a když ten můj zemřel, byl tu pro mě jeho otec. Vždycky jsem s Claytonem a jeho otcem jezdil kempovat. Pokaždé, když jeli rybařit, brali mě sebou. Snažil se vžít do otcovy kůže, jak to jen lidsky bylo možné a já mu to nikdy nezapomenu. Clayton a já jsme se stali spíš bratry. Tenhle chlap byl nejlepší přítel, jakého jsem kdy měl. Když jsme vyrůstali, náš plán byl pracovat bok po boku, jako Indiana Jones.

„Člověče, viděl jsem, s kým se dal dohromady,“ řekl a zasmál se. „Sorry, kámo.“

„Co myslíš?“ Zeptal jsem se. Ke svému překvapení mě jeho výrok popudil.

„Však víš, kdo to je?“ Řekl se smíchem.

„Ne, vlastně nevím.“

Byl jsem bezradný. Jak už mohl Clayton vědět, kdo ta dívka byla? Dnes byl první den výuky a on už o ní měl informace.

„Eliza, ta holka, se kterou tě Haddish spároval...“ Ukázal na mě ostře a já si založil ruce na prsou a nudně si povzdechl.

„Ano, a kdo to vlastně je, Claytone?“

„Kámo, je chudá. Slyšel jsem, že její rodina žije v nejhorší části Lutonu.“

„Co dělá jednoho „chudým“, Claytone?“ Život není jen o těch nejúžasnějších domech a o penězích.“ Nechápal jsem, jak to, že toho o ní Clayton tolik věděl, natož aby se posmíval jejím nešťastným životním podmínkám.

„Ty jsi anglický princ, Drew. Není součástí tvého světa. Tvoje matka by měla schválit, že tě Haddish spároval s někým, kdo není na naší úrovni.“

„Eliza je krásná dívka. Nezajímá mě její místo ve společnosti. Je v této škole, aby získala vzdělání a mohla mít lepší život.“

Chtěl jsem, aby ji Clayton viděl stejně, jako já. Kromě toho jsem nikdy neviděl, že by si dělal legraci z ostatních, kteří měli méně, než my. To byla jeho stránka, která pro mě byla zvláštní. Nelíbilo se mi to.

„Asi jo,“ řekl. „Jen jsem chtěl, abys věděl, že by mohla jít po tvých penězích. Raději ji pozorně sleduj.“

„O tom pochybuji, člověče. Zrovna jsem ji potkal. Ale díky za starost. Uvidíme se později.“ Ťukly jsme si pěstmi a já šel ke svému autu a jel za svojí kamarádce, Antonií.

Antonia byla nádherná. Vysoká, štíhlá, s dlouhými tmavými vlasy a nejmodřejšíma očima, jaké jsem kdy na člověku viděl. Před nástupem na univerzitu byla modelka. Antonia byla jednou ze studentů, o kterých Eliza mluvila, když říkala, že se sem dostali díky jménu rodičů a ne kvůli svým studijním výsledkům.

Antonia byla dědičkou rodiny vyrábějící jachty. Byla připravená na život. Nemusela chodit do školy. Udělala to, protože to přispělo k dobrým hodnocením na sociálních médiích. Na Instagramu měla více, než dva miliony sledujících a milovala být v centru pozornosti. Antonia byla také obrovský snob. Nikdy by se nepřátelila s někým, jako byla Eliza.

Bylo mi jedno, co si o Elize Noble myslela. Měl jsem ji rád a nezastavím se před ničím, dokud ona nebude mít na oplátku ráda mě.

***

„Ahoj,“ řekl jsem Elize, když o dva dny později vešla do Haddisovy třídy.

„Ahoj,“ odpověděla mi s úsměvem.

„Doufal jsem, že se mi ozveš,“ řekl jsem jí.

Usmála se a její tvář se rozzářila. „To jaksi nešlo. Neměla jsem tvoje číslo, troubo.“

Zvuk jejího hlasu, když si ze mě utahovala, mi rozechvěl páteř. Ta dívka mě rozhodně přitahovala, bez ohledu na to, z jakého prostředí pocházela.

„No, tak o to se hned postarám.“

Vytáhl jsem pero a na zadní stranu jejího zápisníku jsem napsal své telefonní číslo. „Teď už nemáš žádnou výmluvu k tomu, abys mi nezavolala,“ řekl jsem, když jsem se na ni usmál a otočil se, abych našel místo k sezení.

Šokovalo mě, když se posadila vedle mě. Ta hodina dnes bude mnohem příjemnější. Eliza mi připadala otevřenější. Trochu jsme si sem tam šeptali o věcech, které Haddish řekl.

„Dobře, třído,“ řekl Haddish hlubokým hlasem. „Na příští hodině chci, abyste přednesli téma vašeho projektu a jednostránkový souhrn.“

Byl jsem tak šťastný, když jsem ho to uslyšel říkat. Znamenalo to, že se s Elizou budeme muset tento týden sejít, abychom se domluvili na projektu. To mi dá příležitost ji lépe poznat.

„Myslím, že to byla narážka na nás dva. Sejdeme se, možná dnes večer?“ Řekla snadno, když si uklízela své knihy.

„Ano, u tebe nebo u mě?“ Zeptal jsem se s mírným úsměvem.

„U mě!“ Zasmála se, když se dotkla svého hrudníku. Moje auto je v opravně, takže by bylo nejlepší, kdybys přišel ke mně, abych pak nemusela jezdit vlakem.

Cítil jsem, jak mi srdce poskočilo. Co na té dívce bylo, že mě tak přitahovala?

„Dobře, kde bydlíš?“ Zeptal jsem se jí. Byl jsem zpocený a nervózní, jako dítě čekající na Santu.

„Bydlím pět mil daleko, hned za Eckridge Towers. 325 Chestnut Ridge Lane, byt 9.“

„Skvělé,“ řekl jsem a snažil se znít nonšalantně. „V kolik hodin mě tam chceš?“

„Co v sedm? Vyhovuje ti to?“

Vyhovovalo mi to? I kdyby ne, zařídil bych si to. „Tak se uvidíme.“

„Dobře, musím na hodinu dějepisu. Uvidíme se večer,“ zvolala, když se ohlédla přes rameno.

Srdce mi silně bušilo a dlaně jsem měl zpocené.

Přemýšlel jsem o tom, jak s ní budu sám v jejím bytě, kde budeme úzce spolupracovat na společném projektu a vyvolávalo to ve mě pocity, které jsem k nikomu necítil. Nemluvě o tom, že to bylo velmi dlouho, co jsem měl sex. Musel jsem si pamatovat, že jsem tam šel pracovat jen na našem projektu. Určitě mě to k ní přitahovalo, ale nevěděl jsem, co ke mně cítila. Soudě podle toho, jak se ke mně chovala včera, mě pravděpodobně neviděla v roli milence nebo přítele.

Seděl jsem na další nudné přednášce, zatímco paní Tallyová pokračovala se statistikami. Bože, nenáviděl jsem ty hodiny, ale byl to požadavek k mému titulu.

Jakmile to skončilo, Clayton ke mně přišel a začal se chlubit tím, jak on a Antonia šukali na posteli její matky, zatímco byli její rodiče mimo město.

„Chlape, přirážel jsem tak silně, že málem spadla z postele,“ řekl a zasmál se.

„Skvělé,“ to bylo vše, co jsem dokázal říct. Nezajímalo mě, co on a jeho přítelkyně dělali, ani jsem neměl pocit, že by mi to měl říkat. Ne, že bych ji miloval. Některé věci byly posvátné a soukromé.

Claytonovi to se ženami vždycky šlo. Nikdy mu nedělalo problém dostat tu, kterou chtěl. Já, na druhou stranu, jsem na tom byl úplně jinak. První akce, ke které jsem se dostal, byla s dívkou ze střední školy, která za mnou pořád chodila. Nebyla zrovna sexy, ale kruci, sex byl sex.

„Takže s tou chuďaskou jste začali pracovat na projektu?“ Zeptal se sarkasticky.

„Chuďaska? Proč jí tak říkáš?“

„Protože, chlape, je špinavá a chudá.“

„Claytone, to je kruté. Je to lidská bytost, která je velmi milá. A ne, ještě jsme s tím nezačali.“

Už jsem se na něj naštval a na jeho výběr slov, která použil při popisu dívky, která mě přitahovala.

„No, to je jedno. Jestli chceš skórovat, tak jdi do ní. Ale nezamiluj se. Přiznám, že má pěkné tělo, ale není to výhra. Není to nikdo, koho bys mohl vzít domů představit mamince, pokud víš, co tím myslím,“ zasmál se hlubokým hrdelním smíchem, když se jí vysmíval. Nelíbilo se mi to.

„To je fuk, chlape, padám odtud. Uvidíme se zítra.“

Byla jsem naštvaný. Teď, když jsme chodili na univerzitu, stal se z něj takový snob. Měl jsem pocit, že s tím mělo něco společného i randění s Antonií. Byla tak arogantní, že když jsme se potkali na nějaké akci, sotva se na mě podívala.

No, kdo se o to vůbec staral? Jediné, co mě zajímalo, byla Eliza a to, abych ji lépe poznal.

***

Konečně bylo sedm hodin a já dorazil na čas. Překvapilo mě, když jsem viděl její sousedství. Vypadalo pěkně. Budova, kde žila, se zdála být také pěkná. Možná si ji Clayton spletl s někým jiným.

Zabručel jsem na zvonek a její sladký hlas mi odpověděl. „Pojň nahoru, otevřu ti.“

Srdce mi bušilo a hlava točila. Cítil jsem, jako by to bylo naše první romantické rande a ne jen studijní schůzka

Dveře se otevřely a ona tam stála tak pěkná, abych ji políbil. Vlasy měla volné sepnuté a na sobě měla kalhoty na jógu a tílko. Její prsa byla mnohem větší, než jsem si představoval. Oblečení, které nosila do třídy v posledních několika dnech, bylo pytlovité a volné, tak nebylo úplně možné poznat, jakou měla postavu.

Byl jsem si jistý, že neměla podprsenku, ale nechtěl jsem jí zírat na prsa. To by bylo hrubé.

„Vítej,“ pozdravila mě a usmála se. „V mém skromném domově.“

Ustoupila a dovolila mi vejít. „Máš to tu pěkné,“ odpověděl jsem, když jsem se rozhlédl po bytě.

Bylo to tam hezké. Veškerý nábytek měla nový. Nové koberce. Nic nevypadalo staré. Clayton se v ní mýlil. Nebyla chudá. Pitomec blbý!

„Vezmu ti kabát,“ řekla, když mi přejela rukama po ramenou a stáhla mi těžkou látku. Když se otočila, aby ho pověsila na háček, zahlédl jsem její kulatý zadek a okamžitě cítil, jak mi byly džíny těsnější. Sakra! Teď ne!

„Jsi v pořádku?“ Zeptala se.

Co to sakra? Viděla už moji bouli?

„Jo, jen mám žízeň,“ řekl jsem a doufal, že zmizí v kuchyni, abych mohl zkrotit to zvíře, které se pokoušelo uprchnout.

„Ach, něco ti přinesu. Co bys rád?“ Zeptala se.

„Cokoliv,“ odpověděl jsem. Rychle jsem se ji snažil dostat z místnosti, abych se mohl uklidnit.

„Dobře, hned jsem zpátky.“

Snažil jsem se ze všech sil ji nesledovat, když odcházela, ale nemohl jsem si pomoct. Byla sexy a já se chtěl podívat ještě jednou. Sledoval jsem ji, jak bez námahy kroutila zadkem a odešla vedle.

Sakra! Jak to studium s ní zvládnu?

Musel jsem. Do zítřka jsme museli Haddishovi předložit téma. Chtěl jsem své úsilí soustředit na náš projekt, i kdyby to mě a mého ptáka mělo zabít.

„Tady máš,“ řekla, když se vrátila s lahví piva. Doufám, že máš rád pivo.“

„Mám.“

„Občas si ho dám, ale jinak mám raději víno,“ řekla, když usrkla ze sklenice červené tekutiny. „Víno ještě mám, kdybys chtěl to.“

„Ne, to je dobré.“

Možná mě pivo uklidní. Mohl jsem doufat. Čekalo nás hodně studia a na tento nesmysl nebyl čas.

Eliza vytáhla svou knihu a posadila se na gauč. Poklepala na polštář a pokynula, abych se k ní posadil. „Pojď. Sedni si,“ nařídila.

Sakra, líbila se mi.

Udělal jsem, co mi bylo řečeno a zaujal jsem své místo vedle ní na malém gauči. Cítil jsem ve vzduchu její sladký parfém a nebyl jsem si jistý, jestli to byla ta vůně nebo pivo, co mi tak zamotalo hlavu. Pravděpodobně obojí. Voněla tak dobře. Vždy jsem měl rád ženy, které voněly, jako květiny.

„Dobře, tak už jsi přemýšlel o tom, co bychom mohli udělat za projekt?“ Zeptala se mě.

Byla ve vážném režimu a já se stále pokoušel zakrýt svou zmenšující se erekci.

„Ehm, jo, přemýšlel jsem o něčem, jako dopad sociálních médií na různé kultury.“

Vypadala překvapeně. „To je skvělé téma. Dalo by se to hodně rozvést. Jen si vezmu pero,“ řekla a naklonila se dopředu, aby si ho vzala z konferenčního stolku.

Sakra, nemyslel jsem si, že ta prsa rozhýbe přímo tam. Vůbec nepomáhala tomu, aby můj penis zůstal na svém místě. Musel jsem jí pomoct se shrnutím a vypadnout odtamtud, než můj problém uvidí. Pravděpodobně by vyskočila na střechu, kdyby věděla, jak jsem byl na ni nažhavený.

„Je něco špatně?“ Zeptala se.

„Ach, nic,“ zalhal jsem. „Jen se snažím vymyslet nějaké úhly, ze kterých můžeme vycházet.“

„Dobře, pojďme dát dohromady seznam jednotlivě a pak je porovnáme a sestavíme. Podala mi podložku s papírem a pero, a když se její ruka dotkla mé, myslel jsem, že v kalhotách vybuchnu.

„Mohu použít koupelnu?“

„Samozřejmě,“ řekla a ukázala na chodbu. „První dveře vlevo.“

Pane Bože. Konečně jsem byl sám a mimo její dohled. Ta dívka byla tak žhavá, a když byla se mnou, nedokázal jsem ovládat své zvířecí já. Musel jsem odtamtud vypadnout. Mohl bych předstírat, že jsem nemocný. To by fungovalo. Jen bych jí řekl, že se necítím dobře a budu muset jít. Ale počkat! Myslela by si, že se chci z projektu vyvléknout a ona bude muset udělat veškerou práci. Vzpamatuj se, Drew!!

Po několika minutách s mými myšlenkami moje erekce konečně zmizela a já se mohl vrátit zpět do obývacího pokoje.

„Jsi v pořádku?“ Zeptala se znepokojeně.

„Ano, samozřejmě.“ Nemohl jsem jí říct, co se mnou dělal pohled na její pevný zadek a plný dekolt, tak sem lhal.

„Je mi z toho piva trochu zle,“ vysvětlil jsem.

„Ach, ne. To je mi líto. Dáš si vodu nebo něco jiného?“

Její starost mě rozpálila ještě víc. Bál jsem se, že se generál znovu postaví do pozoru.

Jak večer pokračoval, snažil jsem se ze všech sil, abych nemyslel na její tělo a to, jaké by bylo být s ní. Nebylo to nejjednodušší. Chtěl jsem ji celou. I když jsem doufal, že si toho nevšimla. Soudě podle jejího neustálého povídání o našem projektu, se zdálo, že to vůbec necítila stejně. Dobře, stejně bych se s ní neodvážil vyspat na prvním rande. Na to se mi líbila až moc. Chtěl jsem ji, ale také jsem chtěl, aby to přišlo ve správný čas. Eliza Noble nebyla, jako typ dívek, která by jen tak s někým skočila do postele.

Ne, cítil jsem, že bude chvíli trvat, než se dostaneme do stádia přátelství nebo vztahu nebo čehokoliv jiného. Nebyl jsem si jistý, že jsem věděl, co mezi námi bylo, ale bylo to něco, co jsem chtěl prozkoumat.