Enforce - 23. kapitola

Překlad: Mili

Všechny bych je zabil za to, že jí ublížili - kdyby mi to prošlo.

Nixon

"Jsi zraněná?" Sklonil jsem se a dotkl se její tváře, ale odrazila mou ruku pryč.

Zanadával jsem a snažil se ji zvednout, ale pořád se ode mě odtahovala. Do hajzlu s tím. Vezmu ji pryč z této zkurvené díry, i kdyby mi držela zatracenou zbraň u hlavy.

"Do prdele." Zkoumal jsem její tvář. " Toto se nemělo stát. Já jsem..." Kousal jsem se do spodního rtu tak moc, dokud jsem necítil palčivou bolest. Co jsem měl říct? Že jsem nevěděl, že to zajde tak daleko? Protože jsem to věděl. Věděl jsem to. Nebyl jsem blbej. Věděl jsem, že tato možnost tu je a stejně jsem dovolil, aby se stala.

Natáhl jsem ruku s tím, že jí pomůžu nahoru.

Prohlížela si ji, jako by byla nakažená morem.

Nemohl jsem ji za to vinit.

Váhavě ji uchopila a já využil příležitosti, abych si ji přitáhl do náruče a nesl ji chodbou pryč.

Vydechla a boj ji opustil, když se opřela o můj hrudník.

A všechno do sebe v tu chvíli zapadlo.

Bylo tak správné jí cítit ve své náruči a ochraňovat ji. Byl jsem napůl v pokušení zavrčet 'moje', když nás profesoři sledovali procházet halou. S nimi se vypořádám později, co to mělo kurva být? Dívka je takovým způsobem šikanována a oni to sledují z povzdálí a pijí u toho kafe, jako by to bylo úplně normální. Kreténi.

Trace položila ruku na má prsa.

Dech se mi zadrhl. Bojoval jsem s nutkáním zasténat. Doteky od dívek jsem vždycky nenáviděl, protože mi pokaždé připadlo, že za tím je z jejich strany něco sobeckého. Chtěly být ošukané, chtěly říkat, že jsou se mnou nebo chtěly moje peníze. Neviděly ve mně to, co se doopravdy skrývalo pod maskou Nixona Abandonato, ale jen to, co jsem jim mohl nabídnout.

Když jsem byl dítě, znamenaly pro mě doteky ještě něco horšího.

Můj otec mě mlátil v průběhu každé sekundy mého života a já se díky tomu začal vyhýbat každému lidskému kontaktu. Můžete mě obviňovat za to, že jsem nechtěl ukazovat svou slabinu? Vypadalo mnohem jednodušeji nenávidět dotek - nenávidět lítost, nenávidět všechno - než ukazovat, že je to vlastně obrovská trhlina v mém brnění. Čím déle na mně její ruka spočívala, tím větší teplo jsem cítil, jako kdyby horkost její dlaně tavila led ve mně ukrytý, prosakovala mým hrudníkem a masírovala mé srdce k životu.

Buch, buch, buch. Zrychlilo svůj tlukot, jako by hladovělo celé roky a konečně se mohlo nakrmit.

Tělo se mi uvolnilo, když jsem ji donášel do naší budovy, do té, ve které jsme měli schůze a ve které jsem přespával. Byla to náš bejvák, ale byl soukromý a nacházel se daleko od všech ostatních. Dokonce měl i speciální vstupní kartu, ke které jsme měli přístup jen my čtyři. I děkan si musel zažádat o povolení, aby se tam mohl dostat.

Poklepal jsem svou červenou Eagle kartou na dveře, které se s posunutím otevřely. Vešel jsem dovnitř, ale pořád jsem ji nepoložil dolů. Ještě ne. Trochu v mém sevření bojovala, ale držel jsem ji pevně.

Představil jsem si, jaké to je vidět poprvé naše místo. Vypadalo to tady jako ve staromládeneckém doupěti: PlayStation ovladače na gauči, plochá obrazovka, na které řval na plné pecky sportovní kanál a v rohu jsme měli plnohodnotný bar.

Trace se mi podívala do tváře. Snažil jsem se zadržet úsměv nad jejím posvátném výrazem plném hrůzy.

Když jsme došli do koupelny, pohlédl jsem dolů, nejdřív na její oči a pak na její plné rty. "Potřebuješ se očistit."

"Protože jsem děvka?" Hlas měla nakřápnutý od pláče.

Její výraz byl k nezaplacení, jako by byla víc naštvaná nad tím, že ji nazývali děvkou, než nad faktem, že ji všeobecně uráželi. "Ne, myslím, že oba víme, že nejsi žádná děvka. Potřebuješ se očistit, protože smrdíš jak vajíčka a cukrová voda."

Semkla obočí k sobě.

S povzdechnutím jsem ji postavil uprostřed koupelny. "Ukaž."

Když se nepohnula, začal jsem z ní svlékat oblečení.

"Co to k čertu, Nixone! Nemůžeš ze mě jen tak sundávat oblečení - "

"Můžu a sundám. Teď vystup ven z té sukně jako hodná holka." Už jsem jí rozepnul zip a bojoval s pokušením a s nutkáním zpomalit.

S rozzlobením si sundala sukni, zatímco jsem se trochu vzdálil, abych mohl napustit vanu. Když jsem se otočil, kývl jsem na ni, aby dala ruce nahoru, vysoukal jsem ji z tílka a hodil ho na zem. Podíval jsem se zpátky na ni a ztuhl. Byla oděná jen v kalhotkách, v sexy-jako-peklo podprsence a podkolenkách. Nebyl jsem žádný puritán. Měl jsem dost fantazie o školačkách v prádle, ale zatraceně každá z nich zbledla ve srovnáním s tím, co zrovna stálo přede mnou.

Rychle se kolem hrudníku objala pažemi, odvrátila se, ale pak se ke mně přitiskla a zavzlykala "Chybí mi krávy!"

Sexuální napětí v té chvíli odeznělo.

Vyprskl jsem smíchy, nemohl jsem si pomoct. Očividně, když měla hlad, projevovala takhle své trauma. "Zlato, jsem si jistý, že ty jim chybíš taky. A teď, myslíš, že se o zbytek zvládneš postarat sama?"

"Zbytek?" Podívala se na mě skrz husté řasy, s rukama stále zapřenýma o mou hruď. To bylo tak zatraceně dobrý. Zavřela oči a vydechla.

Vzal jsem její tvář do dlaní. "Otevři oči, Trace."

Když je otevřela, zírala mi přímo na rty a nakláněla se dopředu. Bylo by tak snadné ji políbit - tak jednoduché. Ale z nějakého důvodu jsem našel svou morálku a rozhodl se, že by bylo špatné zneužít jejího současného stavu - bez ohledu na to, jak úžasné by to bylo. Špatné. Špatné. Špatné. Jo, několikrát jsem si to v duchu monotónně opakoval.

"Potřebuješ, abych ti pomohl ze zbytku oblečení, nebo se zvládneš dostat až do vany bez toho, aniž by ses zabila?" Zašeptal jsem.

"Ne, ehm, zvládnu to."

Pořád jsem v duchu zaříkával slovo špatné, když jsem se sklonil blíž, dýchal jí u krku a nechal její vůni prostoupit svým tělem, lechtal jsem své smysly, pokoušel své vykoupení. "Jsi si jistá? Nerad bych, aby se ti něco stalo - "

Znenadání se odněkud objevila její pěst a praštila mě do ruky. Se smíchem jsem ustoupil. "Ručníky jsou ve skříňce pod umyvadlem. Všechno, co bys mohla potřebovat, je vedle vany. Jenom... se neutop, okej?"

"Proč bych se měla utopit?"

Jak to mám do pekla vědět? Ale mohlo by se to stát! A najednou jsem si byl vědom každé jednotlivé katastrofy, která by se mohla v té koupelně odehrát. "Jen..." Bouchl jsem pěstí do pultu, naštvaný sám na sebe za to, že jsem tak slabý. "...jen, neudělej nic, z čeho bych měl mít obavy, okej? Nesnáším, když mám obavy." Vůbec to neznělo jako od uprchlíka z psychiatrické léčebny.

"Fajn." Zakývala. "Budu se usilovně snažit o to, aby se ze mě nestala mořská víla, dobrý?"

Kdybych se na ni znovu podíval, ztratil bych nad sebou úplně kontrolu. Už tak dost blízko ní jsem zvládl jen zakývat a zavřel jsem za sebou dveře, abych se o ně mohl opřít a vychladnout. Nepomáhá to. Tak strašně to nepomáhá. S nadávkou jsem ze sebe strhl vlhké triko a zíral na něho. Měl jsem chuť ho zvednout k nosu a čuchnout k němu. Správně. Smrad vajíček z těla Trace - vím, že to zní šíleně - když vtom se za dveřmi ozval výkřik. Pochopitelně jsem přešel do módu Superman, prudce otevřel dveře a zakřičel. "Co se děje?"

Trace stála uprostřed vany.

Kompletně.

Nahá.

Bez oblečení.

Beze studu.

Okamžitě bych zaprodal svou duši, a milionkrát znovu, jen kdybych mohl zírat dalších pět minut. Překrásně nahá.

Její oči se uzamknuly s mými a tváře se jí pomalu červenaly, jak jsem dovoloval svým očím tu poctu zírat na její prsa.

Matko boží. Shořím v plamenech, za to, že ji tak moc chci.

Udělal jsem krok směrem k ní a pak ještě jeden. Stiskl jsem prsty u svých boků. Jen jeden polibek, ve velkém schématu věcí bude úplně neškodný.

"Nixone! Jsi tady? Je v pořádku?" Zazněl za mnou Chasův hlas.

Zpanikařil jsem a s vycouváním jsem za sebou zabouchl dveře, zrovna když vycházel zpoza rohu.

"Ty vole." Praštil mě po zádech. "Proč jsi bez trička?"

"Eh..." Poškrábal jsem se na hlavě. "Bylo vlhký."

"A zíráš na ty dveře, jako bys je chtěl ojet, protože... jim magicky narostly ženské partie nebo co?"

"Drž hubu." Odstrčil jsem ho pryč a zamračil se.

"Vole, to je v cajku. Pamatuješ si Texe a jeho divnou fascinaci s paní Butterworth?"

"Bylo mu deset." Zatnul jsem zuby. "A ona je v pohodě, mimochodem."

"Paní Butterworth?" Zakřenil se.

"Trace."

"Ach, ta víc sexy z těch dvou. Dobré vědět." Plácl sebou na gauč. "A o všechno je postaraný. Malinko jsem vyhrožoval, byly tam nějaký slzy, trochu škytavka, obvyklé věci."

"Škytavka?"

"Přišla po těch slzách - víc lapání po dechu a škytavka typu 'Chasi, ne!', což je k čertu pořád lepší než monokl kolem oka, jestli se mě chceš zeptat na toto.

"Jako by tě ta holka mohla praštit."

"Holky jsou jak kočky, zcela nepředvídatelné a děsivé jak peklo, když jsou zahnány do kouta."

"Na tebe v poslední době zaútočila kočka?"

"Cokoliv. Ale jsou strašidelný. Přestaň měnit téma. Jak je naší slečně?"

Zavrčel jsem.

"Jenom kontroluju, jestli sis označil svoje území, což jsi očividně udělal." Zatnul čelist. "Každopádně bys jí měl opatřit nějaký oblečení."

"A zatímco to budu dělat, tak ji zajisti novou uniformu."

"Už jsem jednu objednal."

"Fakt?" Přimhouřil jsem oči. "Jak znáš její velikost?"

"Jsem děvka v chlapském provedení. Znám velikosti." Ušklíbl se Chase. "Jdu vyzvednout zboží. Snaž se ho udržet v kalhotech."

Zakoulel jsem očima a odběhl do ložnice pro nějaké oblečení. Nebyl jsem si pořádně jistý, jakou má velikost, ale Mo tady nechala nějaké oblečení ze svého nákupního tažení po campusu, pro případ, že by ho potřebovala, ať už to znamenalo cokoliv. Našel jsem džíny, svetr a nějaké spodní prádlo, které by mohlo padnout, a šel zpátky zaklepat na dveře od koupelny, když se náhle s trhnutím otevřely, odhalující Trace jenom v zatraceném ručníku.

Spadla mi do náruče.

Zabodl jsem jí prsty do ramen a nosem mi narazila do hrudníku. Dýchání se mi rázem změnilo na nepravidelné, jak se mi tělem impozantní rychlostí rozproudila krev, žadonil jsem po sundání toho ručníku a natlačení jí na nejbližší věc, která by udržela naši váhu se zatraceně velkým počtem pohybů.

"Potřebuješ něco?" Zašeptal jsem jí do ucha. Na rtech jsem pociťoval její vlhkost. Kolena se mi při tom dotyku zatraceně skoro klepala.

"Potřebuju..." Hlas jí selhal. "...ehm, potřebuju něco na sebe."

"Hmm..." Jemně jsem ji od sebe odstrčil a upnul jsem svůj zrak na ručník. "Jsi si jistá?"

Rychle se podívala dolů.

"Něco ti najdu. Dej mi pár minut." Zastrčil jsem si oblečení pod paži a šel zpátky do pokoje vyměnit svetr - co jsem si do čerta myslel? Vzal jsem taky jinou velikost podprsenky a vrátil se zpátky.

"Takže..." Náhle jsem byl nervózní a poškrábal jsem se na hlavě. "... Já, ehm, zkoušel jsem odhadnout velikost a upřímně bych tě nechtěl urazit, kdybych vzal moc velkou nebo moc malou, takže proto mi to trvalo asi pět let, než jsem něco vybral. Tak nevyšiluj, když to bude špatně, okej?"

Lehce se zasmála. "Okej, slibuju, že se nezblázním." Vzala si oblečení a vrátila se zpět do koupelny.

Nervózně jsem čekal v hlavním obývacím pokoji, očima jsem sledoval televizi, ale nic moc jsem z toho nepobíral. Uši jsem měl našpicované, abych byl připravený na jakýkoliv zvuk z koupelny, který by byl moje výmluva k tomu, abych tam mohl vběhnout a znovu ji zachraňovat.

Za chvilku se dveře otevřely a Trace vyšla ven.

"Lepší?" Musel jsem nějak zaměstnat své ruce, tak jsem popadl láhev s vodou a dal si doušek.

"Dokonale čistá." Vydechla. "A s radostí oznamuji, že se nekonalo ani žádné utopení."

Uculil jsem se.

Ona si odkašlala, čímž se ticho zdálo ještě víc nesnesitelnější. "No, díky za... všechno. Tak já zase půjdu - "

"Nejdeš nikam, dokud nejsou rozpuštěné třídy. Čili máš ještě dvě hodiny. Takže se chovej jako doma." Ukázal jsem na pohovku.

"Ale..." Držela svoji mizernou uniformu. "Potřebuju si toto vyčistit a..."

Zanadával jsem, stoupl a vytrhl jsem jí uniformu. Zamířil jsem a hodil to přímo do koše. "Hotovo."

"Co? To máš kouzelný koš, který umí vyprat oblečení?"

"Ne. Nemůžeš si to dát znovu na sebe. Jsou zničené a jsou tady na to pravidla. Nemůžeš nosit zničenou uniformu."

"Nesnáším ta pitomá pravidla!" Přešla ke koši a snažila se z něho vytáhnout ty hadry. "Ta uniforma je všechno, co mám!"

Zanadával jsem sprostě, snažil jsem se jí z rukou vypáčit oblečení, dal ho zpátky tam, kam patřilo - do koše - a dotáhl ji ke gauči. "Sedni si."

"Ale - "

"Sedni." Nakázal jsem. "Máš žízeň?"

"Ne."

"Hlad?"

Žaludek jí hlasitě zakručel. Zavřela oči a odmítala mi odpovědět.

"To jsem si mohl myslet."

Proč pro ni bylo tak těžké přijmout pomoc? Protože jsem byl tak strašný? Potřeboval jsem, aby mi věřila a jediná cesta, o které jsem si myslel, že by mi mohla pomoct, bylo něco jí uvařit. To by udělala moje máma. Takže jsem hodil pečivo na hamburger do mikrovlnky, nechal ho rozmrazit a usmažil pár hranolek. To jsme měli v kuchyni běžně. Z nějakého důvodu jsem se díky tomu cítil normálně, méně italsky, když jsem měl hamburger a hranolky. Kluci pokaždé věděli, že mám špatný den, když jsem ho strávil u McDonalda. Ale už jsem tam nebyl několik týdnů, s ohledem na zvýšenou bezpečnost.

Když bylo jídlo hotové, dal jsem všechno na tác a vydal se zpátky do pokoje, abych jí to mohl předat.

Trace se vlily slzy do očí, když vzala tác a zašeptala, "Děkuju ti."

"Potřebuješ víc jíst." Zaklel jsem.

V tom se otevřely dveře. Dovnitř vpadl Chase s pytlem na oblečení, následovaný Mo, Texem a Phoenixem.

"Jsi v pořádku?" Mo se rozběhla k Trace a objala ji.

 Trace se zrovna mohutně zakousla do burgeru, takže jen zakývala a pak si odkašlala.

"Udělal jsem jí půlku krávy," vysvětlil jsem. "Jsem si jistý, že se právě teď nachází v milostném masovém nebi."

"Ou, zabil jsi kvůli ní krávu?" Vzdychla Mo a mrkla na mě.

Otravné dvojče. Jo, jo, nejdřív cereální tyčinka, teď kráva. Směj se, Mo.

"Dobrý bože, lidi, strčil zmražené maso do mikrovlnky a zmáčkl rozmrazování," zamumlal Chase. "Je tohle to, co jsi potřeboval, nebojácný vůdče?" Podal mi vak.

Zakýval jsem a ignoroval jeho kyselou náladu. Co má k čertu za problém? Chasovy oči padly na Trace a pak zase zpátky na mě. Jasně. Ona byla ten problém. Nebo lépe řečeno, problém byl ten, že jsem byl s ní. "Velikost je správná?"

"Jop."

"Dobře." Řekl jsem chladným hlasem. "Tak to polož tadyhle sem a vyřídíme to, až skončí vyučování."

Řekl jsem schválně my, aby věděl, že se toho hodlám zúčastnit. Nechystal jsem se jít pryč. Zíral na mě, ale udělal, co jsem řekl - protože Chase vždycky udělal, co mu bylo řečeno, za což jsem se cítil trochu provinile. Možná může mít rád Trace, ale já ji mám rád taky, víc, než bych měl a neměl jsem vůbec v úmyslu nechat ho se vetřít a ukrást mi jedinou dívku, díky které dokážu znovu cítit. Jedinou dívku, která se mi z nějakého důvodu vkradla do srdce a odmítá z něho vyjít.

Phoenix se opřel o pult se zamyšleným pohledem, mířeným přímo na Trace, jako by čekal, že ho vyzve na souboj nebo co, což bylo bláznivý. Na druhou stranu, Phoenix posledních pár dní jedná jak cvok. Vím, že si s ním musím promluvit, ale část mě se cítila vinná, že jsem to byl já, kdo se na něho utrhl onehdy na tom večírku.

Tex se poskládal na pohovku mezi Mo a Trace a rozložil ruce kolem nich na opěradlo. "Tak co budem dělat o víkendu?"

"My..." Mo mu položila ruku na koleno. "... nebudem dělat nic. Budu hodná kamarádka a strávím čas se svou spolubydlící, která byla brutálně napadena kreténskými kokoty, co chodí na naši školu."

Tex trucoval. "Nixone, nemůžeš prostě nařídit nějakou likvidaci těch, kteří to začali, abych mohl strávit nějaký čas s tvou sestrou?"

Trace se zasmála. "Nařídit likvidaci? Mluvíte, jako by byl mafie nebo co."

Pokoj utichl a pak každý propukl v nervózní smích - bylo to do prdele divný.

Zbytek hodiny uběhl rychle, hlavně s Mo a Texem, kteří se dohadovali o tom, co dělat s Trace, Phoenix se snažil pohledem udělat díru do zdi a Chase sedět k Trace tak blízko, jak je jen lidsky možné. Ztrácel jsem z toho rozum.

"Vy dva! Tak si někam vyrazte. Já mám stejně v plánu jít do obchodu." Přehlušila je konečně Trace.

"Ne!" Odpověděli jsme všichni naráz. Super. To vůbec nevypadalo podezřele.

Přimhouřila oči. "Je obchod plný nebezpečí nebo co?"

Mo pokrčila rameny. "Ne, jenom to není chytré. Mám na mysli to, že nemůžeš jen tak opustit kampus. Kromě toho bys k tomu potřebovala auto. A ty nemáš auto."

"Vezmu si taxík."

Mo předstírala zhrozený výraz. "Taxík?"

Tex vyprskl smíchy. "Ta věc ještě existuje?"

"Tak teda..." Zeptal se Chase a strčil si ruce do kapes. "Co bude, Nixone?"

Oči všech padly na mě.

Protože to bylo to, co jsem dělal.

Rozhodoval. A já byl ten, který každému řekl, že nemůžeme vyjít ven - museli jsme dřepět v areálu. Než jsem odpověděl, krátce jsem pohlédl na Trace. "Hádám, že se jede nakupovat." To bylo to nejmenší, co můžu udělat.

"Ale - " Začala Monroe, ale hodil jsem po ní pohledem, který říkal, ať přestane.

"Vezmeme si ochranku." Pokrčil jsem rameny, jako by nebyl žádný problém vyrazit si do divočiny, zatímco bude Alfero pořádat hon.

"Ale minule - "

"Řekl jsem..." Nesnášel jsem námitky. "... že si vezmeme ochranku."

Na to nebylo co říct; všichni jsme to věděli. No, Trace ne. Byl to jen způsob Mo, jak se snažit o argument.

Měla strach.

A nenávidím myšlenku, že jsem se jí způsobil obavy, ale je to moje sestra a já ji budu chránit za každou cenu. Mohli jsme si vzít ochranku a jestli se budeme držet dost blízko kampusu, bude to v pořádku. Kromě toho, kdo by chtěl chladnokrevně zabít nově nasazeného šéfa?

Odpověď?

Frank Alfero, ten ano.

A já budu muset buď být chytřejší, než ten starý pán, nebo zemřít.

A to všechno jsem dělal pro dívku, kterou sotva znám - dívku, kterou k čertu chci poznat o hodně víc.